Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

Indie a chlubostěžování

6. ledna 2017 v 16:03 | Yak |  Z Indie
Znáte to. Je to odporný způsob sebeprezentace. Často k tomu patří odtažené malíčky od ouška kávového hrnku, a skoro vždycky mírně zakloněná hlava a pohled na svět nosními dírkami. Takto, s ostentativním odstupem vyslovované věty, Vás vždy z části upozorňují na něco, co je pro mluvícího důležité a on moc chce abyste to věděli, ale vzápětí se dozvíte, že to samozřejmě zdaleka není takové kvality, aby ho, nebo ji, to překvapilo nebo dokonce uspokojilo. Ano, mluvím o chlubostěžování. Používání této ohavnosti má dvě nezbytné podmínky. Za prvé je nutné, abyste se chtěli vytahovat a za druhé Vám musí být žinantní se radovat, protože máte strach vypadat jako naivní truhlík. Já se sice vytahuji rád, ale naivní, často se radující truhlík jsem, a jsem na to hrdý!

Proto nezačnu větou: "Teda, to byste nevěřili, co to bylo za aerolinky. Ten pilot si u boiengu 737 do Dubaje, musel sám čistit přední sklo tak, že si vykloněnej z vokýnka plivnul na kapesník a s ním pak šmrdlal po skle." Ani: "Řeknu vám, dát za autobus s Thiruvananthapuramu do Aleppuzhy, za pouhé čtyři hodiny jízdy, 538 rupek (210 Kč) pro dva, je nehorázné i když byl klimatizovaný."

Ale začnu takhle: Aleluja, nebo ještě lépe Harekršna Hare Hare, jsem zase v Indii, cesta byla báječná, mrňavé letiště v Thiruvananthapuramu po okázale marnotratném Dubaji, roztomile prosté, a vůně Indie mně vhrkla do očí slzy dojetí. Přibyl jsem do této země pošesté a dohromady tady strávil přes rok. Poprvé jsem sem přijel po zemi a hned jsem se zamiloval. Prožíval jsem tady extáze i umíral a pořád se rád vracím. Je to takové daleké doma, kde teď zase můžu být.

Jsme v Aleppuze, městečku na východním pobřeží Indie ve státě Kerala. Kolem nás je spousta kanálů mezi rýžovými políčky. A za těmito kanály roubenými palmami jsme sem přijeli, a dnes se po nich plavili, s mojí ženou. Z všemožné nabídky plavidel jsme použili tu nejlacinější. Z velké lodi, jakéhosi místního vodního autobusu, jsme spolu s domorodci pozorovali Indické i jiné turisty v malých motorových člunech pro 6 až 12 lidí, v superrychlých člunech pro 4 i v luxusních klimatizovaných hausbotech. Mluvili jsme i o tom, proč bychom s nikým z nich neměnili. Ale přišli jsme jen na to, že jsme rádi když máme věci pod kontrolou, tedy můžeme kdykoliv vystoupit i nastoupit, a že si neužíváme posluhování. Možná, že to má u každého z nás rozdílné kořeny. Možná, že moji ženu k těmto pocitům vede komunistickoproletářská rodinná minulost, a já, možná, vyvažuji velkopanské choutky mých příbuzných. Ale kdo ví jak je to.


Rozhodně jsme na vodě mohli, jako v zrcadle myšlenek, vidět jak nafoukané naboby rozvalující se v drahých lodích, tak prosté lodičky s rudými vlajkami se srpem a kladivem, které vedly hlasitou předvolební kampaň. Ano v Kerale jsou, a často vládnou, komunisté. Studentka diplomacie v autobusu dokonce tvrdila, že v roce 1950 byla komunistická vláda v Kerale, první demokraticky zvolenou komunistickou vládou na světě. No nechal jsem ji při tom, i když si myslím, že naši dědové v roce 1948 pohřbili demokracii také ze svobodného rozhodnutí. Možná, že mne k tomu vedla i mrazivá myšlenka: co když ve svobodných volbách příští rok pohřbíme svobodu znovu. Co když lidé, podle hesla: nemusím se mít líp, stačí když ostatní se budou mít hůř, zvolí slovenského velkoagrokontrolóra a do budoucna, přes čip, budeme hlásit i počet našich prdů? No Čechy přežily komunisty přežili by i kontrolisty.

Včera se mi líbilo, jak nadšená Keralanka v autobuse, popisovala úlohu komunistické strany ve své zemi. V roce 1950 a ani před tím, prý pro její zemi nebyli problémem Angličani, ale velcí vlastníci půdy. A proti nim potřebovali komunisty. Půdu jim vyvlastnili a rozdělili lidem. Komunisti však tady nikdy nedošli do takových krajností aby znárodňovali výrobní prostředky. Obchody a továrny zůstaly soukromé a zemědělství také. Školství je tu ale dostupné pro všechny, lékařská péče také a Kerala se chlubí největší gramotností ze všech států Indie. 96%! Tím se jim i podařilo snížit porodnost na únosnou míru, i když tu je spousta křesťanů. Takhle z venku se zdá, že Indická verze komunismu byla, a je snesitelná, s lidskou, snědou, tváří.

Naše tváře jsou bílé, zatím. Někdy se nadouvají dobrotami jihoindické kuchyně a často potí pod sluníčkem, kterému se tady říká tropické. Jemu je to asi jedno a svítí dál. Nejen na tropy ale na celou naši planetu a i na ostatní nebeská tělesa. Tak i já zdravím nejen Vás komu se moje psaní líbí ale i Vás, ostatní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 OlaLukaKaj OlaLukaKaj | 7. ledna 2017 v 13:04 | Reagovat

Nazdárek, tak to jsme rádi, že jste dorazili a že je vám dobře. Tady je nádherná zima, ladovská a mrazivá.
Karlosek je s náma spokojený, protože ho venčíme aspoň 5x denně. Teď tu ňufá a z toho jsem vyrozuměla, že ví, že jsem s vámi ve spojení - tedy zdravíme šeci, přeci!!!

2 yakovo yakovo | 7. ledna 2017 v 15:37 | Reagovat

Děkujeme za zprávu, vyřiď prosím jedno podrbani🐒

3 Pepino Pepino | 7. ledna 2017 v 17:44 | Reagovat

Užívejte si, vůbec vám nezávidíme, abyste věděli!

4 Yak Yak | 10. ledna 2017 v 10:14 | Reagovat

[3]: bodejď, všude samá palma, kokosák, horko, starý temply, horký moře... No nic co by se dalo závidět 😎

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama