Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

O touhách.

16. ledna 2017 v 17:06 | Yak |  Z Indie
Touha není zázrak, kámo. Touha je kořen utrpení. Nebo, ještě přesněji, kořen neustálých emocionálních zvratů. Znáte ze to. Po něčem toužíme. Chceme to. Bojujeme o to. Překonáváme překážky. Nakonec to buď nedostaneme a trápíme se, nebo to dostaneme a začneme se o to bát. Pečujeme o to. Hýčkáme to. Omezujeme se pro to. Začneme si myslet, že bez toho nemůžeme žít. Že bez toho by život ani nestal za žití. Nakonec toho máme plný zuby. Případně on, ona, ono nás. Tak tohle je ten zázrak, kámo?
V indickém ašramu Sri Ramana Maharišiho se schází často ti, kteří tomuto nevyhnutelnému kolotoči chtějí uniknout. Není proto překvapením, že o tomhle byla dnešní přednáška. Swamidží byl sympatický padesátník. Jeho fyzické tělo se narodilo v Belgii. Zhruba stovka fyzických těl nás žáků, se narodila v různých letopočtech, v rozličných zemích, ale, troufám si tvrdit, na téhle jedné planetě.

Zbavit se toužení má dvě základní etapy a ani jedna z nich nezačíná v nákupním centru. Ani v bance v oddělení hypoték, natož na internetové seznamce. Lačnění a chtění se musí vyplít i s kořeny. A není to úplně jednoduché. Z touhou, potvůrkou přilnavou, se nedá ani bojovat. Někoho nebo něco nenávidět je velmi podobné tomu někoho nebo něco milovat. Pořád na něj, či to myslíte, sníte o tom co byste ji, jemu nebo s tím udělali, atd..

Swamidží říkal, že v začátcích je nutná disciplína. Tomu jsem nerozuměl. Kde je hranice mezi disciplínou a bojem? Není disciplína permanentní boj? Vzedmula se ve mně touha na tohle se zeptat. No jo, ale před stovkou lidí? V angličtině a s použitím několika výrazů v sánskrtu? Jak to říkal vasány? To nedám. Začal jsem s touto touhou bojovat. No jo, ale byl by to parádní kousek. Neváhat. Zvednout ruku, počkat až mne Swamidží vyzve, dojít doprostřed místnosti, zvednout mikrofon a zeptat se. Nebo se to vyslovuje vázány, tedy vazánas? Řeč běžela dál. Otázka už nebyla aktuální a navíc se začala sama odpovídat.

Již někdy navečír, po hodinách a hodinách disciplinovaného odmítání přemýšlet o nevyužité možnosti, ztratila touha sílu a já jsem o trochu svobodnější. A navíc vím, jaký je rozdíl mezi bojem a disciplinovaným odporem.

No, není to tu zázračné místo?
Namasté
Yak.

P.S.: Máme se tady moc dobře. Na tomto subkontinentu je mnoho míst, kde se prastará Indie dělí o svou moudrost s Evropany. Tohle jsme oba shledali, ze všech poznaných, nejlepším. Uvažujeme o delším pobytu v budoucnu a o přesunu v důchodovém věku 😀.


Na obrázku je moje žena se svatou horou Arunáčalou v pozadí.

Často jsme se z ashrámu vraceli s opicí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 16. ledna 2017 v 18:39 | Reagovat

Nedávno jsem nad Mahárišim strávil nějakou dobu a nešlo mi to moc dobře, asi chybělo genius loci... Nebo doba nebyla dost dlouhá... Nebo něco jinýho :-).
Začíná to bejt zajímavý Yaku (to zní jako by to předtím zajímavý nebylo, ale tak to není :-D), těším se na pokračování.
Pavel

2 yakovo yakovo | 17. ledna 2017 v 2:48 | Reagovat

Já dostal knížku o Maharišim před 17 lety. Někdy ty věci potřebují čas. Je tady, pro nás geniálně, namichaná původní Indie jen se špetkou evropskosti, která dovysvětluje co je třeba, a někdy tu sansaru kolem přízdobí třeba kávou nebo přednáškou která je od Evropana prostě srozumitelnější. Posílám objetí.

3 Pavel Pavel | 18. ledna 2017 v 13:11 | Reagovat

Jestě mne tak napadá při pohledu na Satyu před Arunáčalou - smí se na tuto posvátnou horu vystoupit? (Pardon, profesionální deformace :-))

4 Satya Satya | 18. ledna 2017 v 18:33 | Reagovat

Ahoj Pavle, no jasně, možná to je i doporučený. Minimálně obcházení je vhodná součást duchovní praxe...

5 OlaLukKaj OlaLukKaj | E-mail | 18. ledna 2017 v 20:39 | Reagovat

Ahoj zdravíme vás a nadšeně čteme zprávy.  Moskytiéru prosím přivezte, rádi bychom si ji půjčili. Dnes jsem zažila a nebylo to poprvé, že při venčení jedna jiná venčení osoba byla z Káji, tak nadšená, že asi 10x volala jak je krásný ať se všichni dívají. Kája má vskutku jedinečné charisma. Před tou paní si to cupital rozkošne a mával radostně ocáskem. Je fakt bezva psík. Včera jsme mu vzkázali poškrábání, určitě také zdraví. Pac a pusu z Obran

6 OlaLukKaj OlaLukKaj | 18. ledna 2017 v 20:57 | Reagovat

Nějak mi dochází, že naše komentáře jsou spíše zprávy z domova, ale nejsme jediní. Zaujalo mě, že Satya je dohneda i před svatou horou i když se mi její šatník zdá být pestřejší, si teda moc nevšímás. Máme blbej tablet, neumí moc háčky a čárky a také jiné typografické znaky, tak si je v našich komentářích dle libosti domýšlejte. Krásné dny

7 Satya Satya | 21. ledna 2017 v 16:48 | Reagovat

Oli a spol děkujeme za zprávy z domova! A ohledně těch háčků... Zkoušela jsi dýl podržet třeba s nebo r, atd. Pro nás to byl zásadní objev!

8 OlaLukKaj OlaLukKaj | 22. ledna 2017 v 10:52 | Reagovat

Nazdárek Yakene, nedá mi to a chci se vyjádřit k tématu boj verzus disciplína. Jsem ráda, že je mnoho různých slov, kterými můžeme přesněji věci, děje nazývat. Pro mě je mnohem přijatelnější a pozitivnější na sobě pracovat a vyhnout se slovům boj - bojovat i když práce na sobě nemusí být lehká. Myslím, že když se mi zadaří fakt cvičit a otužovat se a zbytečně nelelkovat, tak se brzy dostaví radost a dobrý pocit,ze smysluplnosti samého počínání, i lpší pocit v těle. Překonat pohodlnost, není to samé jako bojovat. Boj mám spojen se strachem, prohrou, násilím, tedy něčím jiným, než práci na sobě, disciplínu a řád. Ještě existuje rčení zachovej řád a řád zachová tebe. Tož jen takto krátce glosa fakt k tvému blogu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama