Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

Cesta přes Sibiř

19. července 2017 v 7:37 | Yak a Satya |  Z Cesty přes půl Světa
Sibiř je obrovská. Ne, počkejte, ještě jednou Sibiř je ÓÓÓÓÓBRÓÓÓVSKÁÁÁ

Příklad:

Po návratu loni ze Skandinávie jsme jásali, že polňačka přes les, tam měla sto kilometrů. Tady jsme se vydali na takovou, která měla 686 km. Plán byl, že si zkrátíme cestu o asi tisíc kilometrů oproti mnohem delší pohodlné silnici a uvidíme zapadlé kouty Sibiře.


Nabrali jsme naftu na tisíc kilometrů a opustili asfalt. Široká hliněná cesta byla upravena protažením a někdy posypána hrubým kamením. Vedla nás skrz vesničky kde včera je ještě dnes.
Dřevěné roubené domky s vyřezávanými okny. Často opuštěné a rozpadající se. Po třiceti kilometrech jsme zastavili ve vesničce, která byla středisková a našli tam obchod se vším možným, potraviny a hospodu. V té byl i bankomat!

Po dalších sto kilometrech naše cesta skončila. Most přes řeku shořel. Dál vedla jen lávka a pár místních aut před ní svědčilo o tom, že to dál vozem nejde. Drncali jsme se další dvě hodiny zpět a pokorně se vrátili na pohodlnou silnici.


Sibiř je velká a placatá. Louky a březové lesy. Louky a březové lesy. Louky a březové lesy.
Jeli jsme celé dny. Brali naftu, vařili a spali v březových lesech. Den po dni. Tisíce kilometrů.

Vznikla z toho píseň.
Poslechněte si ji, než budete číst dál, tady je odkaz:

A pak, když jsme se takto vypořádali s nekonečností Ruského východu, uviděli jsme Alexeje Kostjučenka.


Nejdřív to z dálky vypadalo, že u kraje jede nějaký cestovatel v takovém tom hitechovém kole na kterém se leží. Za hlavou batohy a nad nimi dvě vlaječky. Napadlo nás: šílený sportovec ze západu.

Když jsme u něj zastavovali, zjistili jsme, že je to vozíčkář. A když jsme přišli až k němu objevili jsme Alexeje, který neměl nohy hned od pasu. Jedna ruka mu chyběla od zápěstí a na druhé měl dlaň, ale bez prstů. Svůj vozík s jedním kolem vepředu poháněl tak, že zasunul ruce do polstrovaných kapes na "šlapkách" před sebou a oběmi pažemi nejednou jimi točil.

Jel ze St. Petersburgu do Vladivostoku. Delší trasu už ani v Rusku nevymyslíte. 9000 km. Byl v půlce.

Tak už se s tím smiř, že cesta přes Sibiř, je hrozně dlouhá.

p.s. Na Sibiři jsme navštívili Tobolsk, jedna z předrevolučních výsep carské moci zde. Místo, kde byli před popravou v Jekatěrinburgu, nějaký čas vězněni poslední Car s rodinou.

Má krásně zrestaurovaný kremlin (hrad) a pravoslavný chrám. Pak jsme si prohlédli Tomsk- studentské město o cca dva tisíce kilometrů dál. V obou byla na náměstí veřejná WIFI síť.


Obrovským městům jako je Omsk nebo megapole Novosibirsk jsme se vyhnuli. To, co je architektonicky na Sibiři zajímavé, bylo postaveno před revolucí. Bolševik přidal paneláky a betonové krychle a současní architekti nudné železo skleněné paláce byznysu jako jsou všude na planetě.


Roubenky na vesničkách jsou romantické, ale jsme rádi, že v nich nemusíme bydlet v mínus 40.

Yak
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pepino Pepino | 19. července 2017 v 8:21 | Reagovat

Sice dlooooouuuháááá, ale zjevně krásná. Ale vůbec vám nezávidíme!

2 Pavel Pavel | 19. července 2017 v 11:00 | Reagovat

Já myslím, že by to džípák přebrodil :-). Měli jste to alespoň zkusit. Zkušenosti ze Střely se přece musí využít. Ale jinak nádhera, v životě jsou i delší odbočky co nikam nevedou...
Mongolsko skoro na dohled, pozdravujte na Altaji.
Na videu se trochu klepete :-), ale kvalita hudebního projevu to vyrovnává.
Good luck a koukejte zase napsat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama