Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

Mongolské lázně

5. srpna 2017 v 13:38 | Yak |  Z Cesty přes půl Světa
Po dobrodružství u kláštera a přespání u třinácti budhisticko-šamanských čortenů jsme se vypravili do lázní. Jmenují se Bulnai a nejsou ani na jedné z našich map a ani jsme neznali souřadnice GPS. Jen v průvodci byla zmínka, že cesta k nim je dlouhá 32 kilometrů a odbočuje asi tak v půli cesty mezi Chandman Öndör a Khatgal.


Vyjeli jsme.

Už jsme si zvykli, že cesta je propletena z mnoha vyjetých kolejí různého stáří a kvality. V podmáčených rovinách, kde je třeba překonávat potoky či řeky, je jich víc na suchém podloží míň a někdy v kamenitých roklinách jen jedna. Proto nám bylo v našem úmyslu podporou, když jsme v jednom úseku cesty, v místě, kde zrovna cesta měla víc propletenců než vánočka bohatého sedláka, byla dopravní značka. Byla na ní namalována šipka a odbočka s názvem místa kam jsme mířili i údaj 32 km. Tím byl náš úmysl potvrzen.

Po další půlhodině, tedy asi tak 5 kilometrech v bahně, jsme narazili na místní s autem, kterému se vybila baterie. Partička chlapíků v klidu čekala, až někdo pojede. Dojeli jsme k nim a v dramatickém úhlu zaparkovali vedle. Náš vůz totiž ukrývá motor i baterii pod našimi sedačkami. Pomocí startovacích kabelů jsme oživili Uvaze a jeli dál.

Tak takhle se to dělá. Počká se. Však on někdo pojede. A pomoci v Mongolsku je samozřejmé. Je to mnohé z toho, co místní naučila rozlehlá drsnost země. Pohostinnost vznikla také tak a my možná Mongolům trochu křivdili. Gesto, se kterým se usazují u našeho auta, tedy ťuknutí si do ohryzku a pantomimické kopnutí do sebe panáku, není žádost o kořalku, ale o napití obecně. Né že by si panáka nedali, to samozřejmě, ale čaj je také dobrým pohoštěním.

Řekli jsme kam jedeme a oni pokývali hlavou ukázali doleva a nahoru a naznačili překonání tří sedel. Bylo to tak. Po dalších třech hodinách opatrného džípákování jsme překonali poslední sedlo a v údolí pod námi byly lázně.

Tři jurty a dva tři dřevěné domečky tvořily vesničku a hned pod kopcem bylo na sebe namačkáno možná deset malilinkých roubenek v jednom chumlu. Lázně. Každá boudička stála nad jedním pramínkem s horkou minerálkou, měla dřevěnou podlahou a v ní orámovanou díru, řekněme vanu.


Nejprve nás ale musel vyšetřit doktor. Starý pán v tradičním oblečení seděl v jednom z domečků, uchopil nás, hrubýma upracovanýma rukama za zápěstí a chvíli měřil puls.

Nade mnou mávnul rukou, smál se a odehnal mě. Přeložil jsme si to jako: Ty, Yaku, si můžeš dělat co chceš. Satyjce omezil pobyt v horku na přestávky po 5 minutách. Naštěstí jsme mohli oba do jednoho pidi domečku.


Byla to první vana po víc jak měsíci, venku pršelo, hřmělo, voda sirně voněla a měla tak 45 stupňů… paráda. Když jsme vylézali pozdě večer, byli jsme omámení a celý lázeňský areál byl prázdný. Nikde nikdo nebyl.

Odjeli jsme pár set metrů, zastavili u řeky a měli další krásnou noc, do které nám chroupali tlamy yaků trávu kolem auta.

Druhý den ráno jsme si dali znovu lázeň a to tam pro změnu ještě nikdo nebyl. Když jsme ale vylézal,i již tam byli další návštěvníci a jeden vysvětlil, že lázně jsou veřejné a zdarma. Tak jsme se vydali do městečka Khadgal, kde teď jsme. 99 kilometrů nám trvalo celý den až do večera.


Jsme poprvé za celou cestu v guest housu. Když jsme přijeli, naše auto již potřebovalo vyměnit olej a protože je to největší osada na mnoho budoucích dní, rozhodli jsme se to udělat tady. Olej a filtry jsem měl z domova, i to umím udělat, jen jsem nevěděl, co s vyjetým olejem. V průvodci psali o gest housu, kde milý majitel mluví anglicky, tak jsme tam zajeli. Mezi vraty stál chlapík, který parádně anglicky mluví. Do večera vyměnil olej i filtry a navíc se z něj vyklubal znalec L300. Léta ji měl a dodnes mu chybí. Nadšeně vyprávěl, jaká s ní zažil dobrodružství, a věděl o autě víc než já.

Existence, jak ty se o nás staráš, je dojemné.

Teď prší, my sedíme v společenské místnosti, internetíme a čekáme na zítřek, kdy pojedeme na dva dny na koních do hor s přespáním v jurtě.

Satya odpočívá a já se mrcasím. Zvenku to vypadá stejně. Jde jen o to, jaký kdo má přístup a postoj k nečekané zastávce.

p.s. pro olej si ráno přišel postarší pán. Měsíc starý 10W-40 s 13 000 km asi na zdejší poměry není tak špatný :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Večernice Večernice | 6. srpna 2017 v 20:25 | Reagovat

Díky za odpověď, ani netušíš, jak máme podobné zážitky, taky cestuju s audioknihami....Zrovna ty, co jmenuješ,  jsem neslyšela, ale četla, takže perfekt výběr :-). Obzvláště mám ráda Dostojevského, geniální tvor.... :-) A Balabán ten nemá chybu :-)  Sleduju vaše dobrodružství se zatajeným dechem a přeju i nadále hodně štěstí, zvláště dnes ho mám na rozdávání, protože dnes 6.8. jsem se zrodila, já Tulačka po hvězdách....před kolika světelnými lety neprozradím, stejně byste mi nevěřili :-)

2 Pepino Pepino | 7. srpna 2017 v 22:43 | Reagovat

Právě jsem dočetl vaše vyprávění za poslední dva nebo tři týdny a úplně vás vidím a vidím i kudy - yak jedete - ty kurzy psaní asi nebyly vyhozený peníze :) Ať vám to dál skvěle jede. Máme hroznounchuť vyrazit taky. Za tři dny ale vyrážíme nudně letadlem na druhou stranu než vy. Budeme chvíli úplný protinožci! Mějte se dobrodružně! P&M

3 yakovo yakovo | 9. srpna 2017 v 3:47 | Reagovat

[2]: to znamená nějaká Amerika? Napiš víc! Šťastnou cestu pro tebe i Martinu.

4 Pepino Pepino | E-mail | 19. srpna 2017 v 19:46 | Reagovat

Ahoj Mongolci, ano, uhodl jsi. Včera jsme si zrovna dávali třicetikilometrový výšlap v Idahu a viděli asi dva sviště - to už máme přečtený váš recept, ale nevěděli jsme, jestli by váš recept fungoval i na imperialistického hlodavce. Kempujeme v horách, v pondělí uvidíme dvě a půl minuty dlouhé úplné zatmnění slunce. Najezdili jsme zatím 1500 mil a ještě jednou tolik nás čeká. Škoda, že tady nemůžeme mít naše vozítko, určitě se mu doma ve stodole stýská. Detaily povyprávíme, až se uvidíme. Myslime na vás a přemýšlíme, jestli bychom Rusko mojli přejet is naším náhonem na dvě kola. Včera jsem během výšlapu dumal nad tím, jak na auto přimontovat alespoň naviják :) Mějte se skvěle!

[3]:

5 Satya Satya | 21. srpna 2017 v 14:56 | Reagovat

[4]: jako pitím piva nezaženeš žízeň, tak ani cestováním nezaženeš chuť na to vidět další místa. Amerika. Představ si že jsem se pristihl, tady v Mongolsku že ti trochu závidím že jsi v Americe. Neměnil bych to ne! Jsem jen závistivý😀 no docela mi tenhle mihnoucí se pocit pobavil. Rusko přejedete s vaším campingovým floutkem jako prd. Vůbec jsme tam 4x4 nepotřebovali. Větší kemp než je Sibiř je už snad jen Mongolsko😀 Satya říkala že tuhle odpověď prej najdeš. Tak schválně. Jo pro Martinu máme písek z Gobi. Na jednom jejím konci jsme našli jezero, tak je to prostě pláž.ne?
Zůstaňte jasní i po zatemnění. Yak

6 Pepino Pepino | 2. září 2017 v 19:44 | Reagovat

[5]: Tak si představ, že měla Satyjka pravdu a odpověď jsem skutečně našel :) Už jsme druhý den zase doma, takže zase nemáš, co závidět. Moc často jsme na internet nechodili, takže jsem až dneska dočetl vaše zoravodajství z cesty. Martinka bude mít z písku obrovskou radost. Sami jsme si přivezli několik lahviček - napadlo mi, kolik písku a kamení musí za rok přepravit průměrné aerolinky - je to asi strašný číslo. Musím říct, že kempování v USA je taky velmi snadné a nabízí možnosti od divokého stanování v lesích a pouštích až po totálně vybavené kempy s vlastním kolotočem a zoo. Užívejte si, těšíme se na další zprávy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama