Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

Svišť po mongolsku

11. srpna 2017 v 13:18 | Yak |  Z Cesty přes půl Světa
Svišť po mongolsku - recept

Co budete potřebovat:

  • Jednoho sviště mongolského, to je podobná potvůrka jako ta naše, ale o velikosti macatého králíka
  • Dvě cibule nakrájené nahrubo
  • 200 g bílého zelí nakájeného taky halabala
  • Malou hrstku soli
  • Letlampu na benzín, nebo plynový plamenomet ve spreji, na podpalování
  • Velkou nádobu na vaření, kterou lze dát nad oheň, s poklicí
  • 8 lávových kamenů, velkých jako Satyiny pěsti
  • Jakéhokoliv Mongola nad 40 let nebo Yakeena či Satyu

Postup:

  • Svišťovi uříznete hlavu a s jícnem vytáhnete i vnitřnosti. Zbyde tělo v chlupaté kůži.
  • Rozděláte velký oheň a do něj dáte žhavit kameny. Nad oheň umístíte nádobu s 3 litry vody a necháte dojít k varu.
  • Bezhlavého sviště položíte na špalek a začnete ho opalovat letlampou. Seškvařené chlupy oškrabujte nožem. Postupujte pomalu a důkladně. To, že to děláte dobře, poznáte podle toho, že mrtvolka začne zvedat nožičky a roztahovat prstíky. Takto opálíte a oškrábete sviště třikrát za sebou celého, a pak ho vydrbete kartáčkem pod vodou. Zůstane vám holý, trochu nateklý svišť bez hlavy.
  • Zde je instruktážní video. 36s. Nic pro outlocitné posery. https://youtu.be/kWszeIYyi10
  • Sviště rozkrájíte i s kůží na kousky a s cibulí, zelím a solí naházíte do vody. Necháte dusit pod pokličkou.
  • Po půl hodině přihodíte doruda rozpálené kameny a vaříte další půl hodinu. Bez pokličky.
  • Voda se postupně vyvaří, vyndáte kameny a je hotovo.
Máte sviště po mongolsku. Pochoutku, která hravě předčí i to nejlepší kuře nebo králíka.

Navíc, pokud zápěstní kůstku přivážete dítěti kolem kotníku, zajistíte mu tím, že si nezlomí nohu.

Jak je z předchozího receptu jasné, učíme se od našich mongolských přátel nové dovednosti, ale výměna není jednosměrná. Ukázal jsem jim, jak vypadají kávová zrna, jak se káva mele a vrcholným kouskem byla káva z moka konvičky. Pro ně to byla stejně překvapivá věc jako pro nás opalování sviště letlampou. Ganbat zavolal svoji ženu, švagrovou i kamarády.

Vzniklá káva však byla pro milovníky slaného čaje s mlékem příliš silná. Dožadovali se mléka na naředění. Vytáhl jsem sušené pohankové mléko. Údiv tradičních chovatelů dobytka byl obrovský.

Když jsem jim pak, s Ganbatovou pomocí, vysvětlil, že tento nápoj je vyroben z pohanky, a že pohanka dostala jméno podle nich, mongolských pohanů, kteří tuto rostlinu přivezli do Evropy, a že tedy za to vděčíme Čingischánovi, jejich radost neznala mezí. Každý chtěl ochutnat Real coffe with Chinggis Khaan's milk.


Tohle vše se odehrálo v kempu poté, co jsme se vrátili ze dvoudenní vyjížďky na koních.

Nemyslete si, že národ, který žije na koních, vás bude trápit nudnou výukou. Kdepak. Majitelka guesthousu, od kterého jsme odjížděli nám vysvětlila, že mongolští koně jsou polodivoká stvoření, ke kterým se musí přistupovat opatrně zleva, nesmí se hladit ani oňuchávat a ovládají se uzdou. K sobě brzda, do leva doprava změna směru. A jeli jsme. Koňák Totrra neuměl ani slovo anglicky a my měli před sebou dvakrát 20 kilometrů a spaní v jurtě u jezera.


Pocity oscilovali mezi: božským splynutím s archetypálním tvorem, v nejelegantnějším z možných pohybů až po nenávistné konstatování, že jen absolutní kretén může v moderní době používat tak idiotsky nepohodlný způsob dopravy.

Jednu chvíli jsem byl v jednotě s inteligentním zvířetem a dokázal jsem intuitivně předvídat a následovat každý jeho pohyb, abych v další minutě, jako žok, dopadl na natrženou prdel, a tak tak ne pod kopyta toho chlupatýho šmejda.
No hodně jsme se o sobě všichni dozvěděli. Dva dny bylo akorát a traverz přes skály nad jezerem byl jedním z mnoha vrcholů cesty.


Rozhodně už po této zkušenosti a návštěvě jurty víme proč je Mongolů jen tři miliony v zemi třikrát větší než Francie. Když spíte s tchýní, tchánem a dětmi, všichni v jurtě o průměru 5 metrů, a celé dny si i se ženou na koních masakrujete rozkroky, není se čemu divit.


Několikrát jsem zmínil Ganbata, chlapíka v našem věku, který nám nejen opálil sviště, ale také jsem ho našel, jak pomocí aplikace na mobilu a Bluetooth zástrčky v počítači auta, opravuje Toyotu s hybridním motorem. Mluvil parádně anglicky a my si s ním padli do oka. Po pár dnech jsme při loučení uronili slzu a já mám pocit, že jsme někde u jezera Khövsgöl našel a zanechal bratra.

Teď se přesunujeme do Ulanbátaru. Původně jsme mysleli, že se mu vyhneme, ale musíme koupit nový foťák (starý má rozbitý display) a to jinde než v UB nepůjde. Také auto potřebuje znovu seřídit geometrii. Několikrát jsem ošklivě narazil na kameny a jednou měnil kolo.

Oprava a výměna kola stála 3000 turigů - to je 30 Kč.

Mějte se pěkně ve svých vtělení, pečujte o své duše, a když už máte teplo tak se opalujte. Jako svišti.

p. s. Zajímavých setkání máme na cestě víc. Dnes jsme znovu potkali chlapíka z Belgie, který v 65 letech stále brázdí svět na motorce a kterého známe již od hranic.

Bylo to u templu, který kdysi v Karakoramu, hlavním městě Čingischánovi říše jmenovaný založil. Tento maganičema je Mongoly obdivován a uctíván dodnes. No jo, byl to Hitler středověku, ale tehdy se holt o lidská práva nikdo nestaral.


Celý chrámový komplex nakonec s výjimkou jediného templíku zničili komunisté v roce 1937, v tom roce v kdy celém Mongolsku popravili nebo deportovali na Sibiř 30 000 mnichů.

V malém chrámu, který jediný přežil řádění Stalinovo pacholků a byl v devadesátých letech obnoven, jsme zažili slavnostní příjezd dvacátého vtělení Rinpočeho, jehož jméno jsme zapomněli, ale který je v současnosti malý, asi 6 - 8 letý kluk. Přivezli ho v koloně aut, uctívali ho a on jim žehnal.

Dnes jsme přespali zase u horkých pramenů. Ráno jsme navštívili luxusní spa. Potkali bohaté Švýcarské důchodce a znovu si uvědomili, že takováhle nuda je všechno co si může koupit za peníze turista.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 12. srpna 2017 v 17:32 | Reagovat

Hola kolmonožci! Jelikož jste kolmonožci :-) tak ani nevím, jestli tam dneska budete mít Perseidy. My tady teda jo, takže až vyjde Večernice lehnu si na zahradě a budu se na ně dívat. A myslet na všechny lidi, co se taky dívají. A pokud u vás nejsou tak i na vás i když se nedíváte :-).
Jinak váš zážitek se svištěm mi trochu připomíná horolezecké rčení, že zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný :-). Ale proti gustu žádný dišputát :-).
Opatrujte se.

2 yakovo yakovo | 13. srpna 2017 v 4:47 | Reagovat

[1]:My je viděli! Byli jsme zrovna na úplně odlehlým místě, kde byla ta největší tma na světě, mléčná dráha od obzoru k obzoru a mezitím poletovaly Perseidy. Krása.

3 parin parin | 13. srpna 2017 v 10:45 | Reagovat

Ahoj přátelé, jak se uloví takový svišť? Zdraví lažanská tlupa a Almasta je trošku smutný, že neviděl Yakeena na koníku v reálu :)

4 Pavel Pavel | 13. srpna 2017 v 18:49 | Reagovat

[2]: Tak to je paráda, začínám vám nějak závidět, asi bude nejvyšší čas se vydat někam na cestu...
Čtu teď parádní knihu o Karakoramu a úplně mne svrbí nohy :-)

5 Večernice Večernice | 14. srpna 2017 v 7:06 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsem se řízením osudu dostala do yakovo-blogerského společenství milovníků (nejen)padajících hvězd, jejichž kouzelná moc plnit tajná přání mi jakožto dívce ze severu byla tentokrát odepřena zahalením v mracích. Co se mi ale zcela jasně odhalilo, je, Yakeene, Tvoje famózní schopnost psát poutavá zábavná literární dílka. Neodrazena ušmiknutou hlavou sviště jsem se bavila od začátku do konce. Bravo, jen tak dál :-) Dávám pět zcela stabilních a "nespadlých" hvězdiček :-) Jo a když byla zmínka o Karakoramu, poslouchám teď při svých cestách příběh o zdolávání K2. To jsou ale náhody! Přeji další zajímavé zážitky a šťastné kilometry, abychom se zase dočkali parádního článku! :-)

6 yakovo yakovo | 14. srpna 2017 v 8:36 | Reagovat

[5]: Právě si teď čteme knížku o K2😉 Pohřbeni v oblacích. Děkuju za Tvoje slova, budu se snažit nezpychnout. Yak

7 yakovo yakovo | 14. srpna 2017 v 8:41 | Reagovat

[4]: Ahoj Pavle, v k
Karakoramu, bývalém hlavním městě Chingis khanovy říše jsme před pár dny byli. nezbyl na kameni kámen. Ale ty myslíš ty hory, zrovna čteme Pohřbení v oblacích😀 díky a pěkné dny.

8 yakovo yakovo | 14. srpna 2017 v 8:51 | Reagovat

[3]: mě už na koni, nikdo neuvidí! Často na vás vzpomínáme. Jednou už jsme málem pro vás koupili kůži z vlka, abyste mohli postrašit Fínu, kdyby snad něco vyvedla 😀
mongolština zní jak trpasličtina od Terryho Pratchetta, jediný slovo který jsem se naučil, je chušůr, a to protože my připomíná Vás 😀 je to výborná smažená tastička s koňským masem 😀 časté jídlo zde, takový mongolský párek v rohlíku 😀
Opatrujte se ať si vás mužem na podzim obejmout. Parin dej Almastovi za mne pusu do vousů.
Objímáme
Yakeen a Satya

9 Pavel Pavel | 14. srpna 2017 v 10:51 | Reagovat

[7]: Tak to je tedy náhoda :-). Přesně ta náhoda, která náhodou není ;-). Zdá se, že skoro všichni čteme o K2. O Karakoramu samozřejmě čtu Pohřbeni v oblacích. Tedy vlastně už nečtu, protože mně to tak chytlo, že jsem jí dnes v půl třetí ráno dočetl. Zdravím všechny čtenáře a posluchače a jakožto "ten co o tom něco ví" :-) vám dobře radím: nikdy tam nelezte :-) :-) :-). Objímám. A těším se na další čtení, souhlasím s Večernicí, ale nemůžu Tě chválit tak často, abys nezpychl ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama