Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

Hraniční historka

20. září 2017 v 17:55 | Yak |  Z Cesty přes půl Světa
19. 9. 2017
Do Tádžikistánu jsme se dostali přes loupeživé pohraničníky v sedle Kyzyl-Art, ale pak, po celou dobu pobytu, se tamní ozbrojené složky snažily pošramocenou pověst napravit.

Měli jsme i na palubě domluvený proti korupční postup. Kdykoliv jsem odešel s pasy na nějaký kontrolní post, nechal jsem peněženku ve voze a Satya z ní okamžitě vyndala všechny bankovky větších hodnot a cizí měny. V jednom případě, kdy mi byla naměřena větší rychlost a byl jsem předveden ke kníratému důstojníkovi do osobního auta, jsem tak dlouho předstíral neznalost jiného jazyka, že po několika minutách mě propustil se slovy: "Á, vy u nás v gosti. Chaditě!"

A na hranicích s Uzbekistánem si to vyžehlily dokonale.


Máme každý dva pasy. To je legální. Když vysvětlíte, že hodně cestujete a potřebujete je, bez problémů vám je úřad vydá. A tak se stalo, že jsme si přes internet udělali víza do Tádžikistánu na jeden pas, ale odjeli s druhým. Liší se od sebe jen číslem. Druhý pas má vždy číslo o jedno vyšší.

Chamtivý pohraničníci na vstupu do Tádžikistánu si této nesrovnalosti nevšimli, kuli pikle se zbytečnými papíry a chystali se z nás vyždímat dolárky. A tak jsme se dostali do země i když čísla pasů a vytištěných víz neseděla.

Stejně tak si toho nevšimla žádná kontrola! Smáli se, žertovali, opisovali čísla do svých sešitů, dávali nám ovoce, diskutovali nad mapou atd., ale čísla vždy prošla a ani my si toho nevšimli.

No a opouštíme zemi. Důkladný policista objevil neshodu u obou víz a pasů. Ukázal nám to. Nám hned došlo, jak se to stalo, ale oba jsme mistrně sehráli pantomimickou etudu na téma: No to jsem blázen! To nechápu! Cože! Tak tomu nerozumím...
Nejdřív nás pár minut dusil: "To big problema!" Vážně pokyvoval hlavou, a já v duchu počítal, na kolik to přijde. Nakonec překvapil. Přeložil obě víza, hodil je do šuplíku. Dal nám pasy a povídal: "Vy turisti, chadítě."

Kdyby zlodějské choutky nezaslepily oči těm na vstupu, letos bychom se do země nepodívali! Kdybychom si toho všimli my, nikdy bychom nebyli v klidu. Kdyby byl ten polda na výstupu pacholek mohli jsme tam ještě teď sedět!

Někdy je prostě snadné vidět, že věci jsou tak jak mají být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 20. září 2017 v 20:29 | Reagovat

Prima, tak vidíte, že existuje cosi jako rovnováha. I v TJ :-D. Nás podobně velký prohřešek o kterém se na začátku všichni tvářili "eto nět prablema", tedy že nám víza končí tři hodiny před možným vstupem na mezinárodní letiště stál tři dny zadržení a asi 20 000 každého na uplatcích a náhradních letenkách. Tak vás zákonitě museli pustit :-D :-D :-D.

2 Pavel Pavel | 21. září 2017 v 20:28 | Reagovat

Četl jsem Satyijin komentář, že jste závislí na našich komentářích :-D. To se jako bojíte, že když nekomentujeme tak tady nejsme? :-D :-D :-D. Teď jsem četl v nějaké knížce, nemohu si přesně vybavit které, o chlapci, který se bál zavřít oči, protože měl strach, že svět okolo mezitím zmizí..... Nebojte kamarádi, jsme tady a budeme a těšíme se nejen na vaše historky, ale i na to, že se k nám vrátíte

3 Pepino Pepino | 12. října 2017 v 23:49 | Reagovat

Pripomina mi to historku, kdy nas nechteli pustit do Moldavska s firemnim autem. Po nekolik desitek minut dlouhem nalehani jsem prohlasil: "Nam nužno jechať v Moldaviu, u nas svabobnoje vrimjá!" To presvedciło i nejzarputilejsiho strazce hranice :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama