Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

Kopce, hory, velehory

15. září 2017 v 19:16 | Yak |  Z Cesty přes půl Světa
13. 9. 2017
Tak jsme v Tádžikistánu. Někoho by mohlo napadnout, že státy měníme jako ponožky, ale to by byla pomluva, protože za celou Expedici jsem si ponožky vyměnil podruhé, a to teď, tady v horách, zatímco zemí už jsme vystřídali sedm. A to nepočítám Česko.

Takže. Naposled jsem psal o naší dovolené z cestování, u jezera Ysyk-Köl. Existence tam již před spoustou let, a možná pro nás, vytvořila horké prameny a my je "náhodou" našli. Jezero je 160 kilometrů dlouhé a my prostě někde odbočili, našli místo na pláži a ejhle! Padesát metrů od nás horké prameny.

Jezero Issyk kul, Kyrgyzstán

Intenzivně jsme odpočívali v bazéncích různé teploty, Satya si dopřála masáž a já si nechal ožrat všechnu starou kůži, po krk ponořen v bazénku s malými rybičkami. Když jsme odcházeli, připomínali kapříky a já byl o pár kilo lehčí. Rozmazlovali jsme se dobrůtkami v restauraci, a tak. Dovča. Prostě dovča.

Jeden den oddychu v horkých pramenech

Důkladně odpočinutí jsme druhý den jeli k jezeru Song-Köl, které je ve výšce přes tři tisíce metrů a pro jeho dosažení a další cestu napříč Kyrgyzstánem, jsme zase opustili na čtyři dny pohodlí asfaltu.

Cesta byla velmi drncavá, roleta první třídy. U jezera jsme navštívili rodinu v jurtě a dozvěděli se, že pán v dvaapadesáti je v důchodu a jeho žena ve 49 ještě ne, že mají 5 dětí od 14 do 27 a že u jezera jsou jen přes léto. Parádní domácí naan (chleba) jsme máčeli do eko-bio smetany a pili čaj.

Pohoštění v jurtě

Pak jsme se přemístili o kilometr dál a našli místo ke spaní u řeky.

Zase nešli otevřít zadní dveře!

Po všem mém laskavém chování, mazlení, velebení a piplání, jsem se na Mícu (tak naše auto důvěrně oslovujeme) tentokrát opravdu rozzlobil, a takto jsem k ní promluvil (spíš jsem syčel):

"No tak to celej den drncalo, no a co? Nesliboval jsem ti prvotřídní silnice. Nezapomínej, jak jsme se poznali! Koupil jsem tě od německýho sedláka, lezli do tebe v gumovkách, a víš dobře, co jsi musela vláčet! Někde po německých prdelích! Dal jsem tě do pucu, všude tě chválím, a ty takhle? Jezdíš si jenom po výletech, dovádíme spolu po lesích a nebo se válíš před domem. Na jaře jsem ti pořídil garáž a ty sabotuješ výpravu? Vznikla jsi jako pracovní auto a já z tebe udělal Expediční vůz! Jestli se ti to nelíbí, prodám tě dělníkům a budeš makat! Žádný výlety! Budou do tebe lézt v montérkách a cpát nářadí!! Tak se koukej probrat!"

No zabralo to!

Micubiši se drží a my taky😉

Další tři dny jsme jeli po zatím nejkrásnějších silnicích v kategorii serpentýny kolem třech tisíc. Od jezera Song-Köl až do Oše jsme překonali mnoho sedel po prašné cestě, která z výšky vypadala, jako kdyby někdo do hor vysypal talíř špaget.

Cesty přes hory v Kyrgyzstánu

Ve starobylé Oši, druhém největším městě Kyrgyzstánu jsem nechal opravit zámek za 15 Kč, dali jsme si dobrůtky v bazaru, který pamatuje zlaté časy hedvábné stezky, a další den jsme se na místní Ruské ambasádě pokusili sehnat transitní víza.

Ty nedostaneme, pokud neprokážeme, že máme v zemi trvalý pobyt nebo delší než devadesátidenní povolení. Jinak žádat v Čechách! Tím nám zbyla jediná cesta domů a to z Kazachstánu trajektem přes Kaspické moře do Ázerbájdžánu. Tedy jestli dostaneme víza do Ázerbájdžánu! No, o ty se dá požádat po internetu, to jsme udělali a za pár dní uvidíme.

Cestovní kancelář Existence tour, nás asi nechce o tento zážitek ošidit, takže se s Mícou poplavíme přes moře.

S Oše jsme se pustili po Pamírském traktu, po Pamír highway, do Tádžikistánu. Silnici postavili, jak jinak, ruští vojenští inženýři ve třicátých letech, aby mohli v okupovaných středoasijských republikách snadno šíbovat vojáky a materiálem. Nakonec se jim stala osudnou. Po ní si šli pro výprask do Afganistánu, který byl jedním z důležitých milníků konce Svazu Sovětských Socialistických Republik.

Navečer jsme poprvé zahlédli Hindúkuš

Teď zrovna když píšu, jsme na hranicích s Afganistánem. Tato hrdá, a zkoušená země je přes řeku třicet metrů od nás. Jsme s povolením, kterému se tady říká GBAO, ve Vákhánském údolí. To jsme z Pamír hgw odbočili a napojíme se na ní v Chorongu. Tři dny budeme kopírovat hranice s Afganistánem, možná zajdeme i na trhy na území nikoho. Afganistán tu je jako malá nudle mezi Tádžikistánem a Pákistánem. Změřil jsem, že jsme vzdušnou čarou 48 kilometrů od pákistánských hranic. No, dost zeměpisu. Kdo chce, může si to najít na mapě.

Dostat se do Tádžikistánu bylo no, jak to říct…, zajímavé. Hranice leží ve výšce 4336 nad mořem, cesta k ní je příkrá a prašná, celníci v ní milí a hamižní.

Hraniční přechod to je desítka kontejnerů a boudiček s okénky a v každé z nich jeden či dva zubící se vousatí vojáci s formuláři. Každý přivítá, opíše čísla pasu, auta nebo víza a řekne si o poplatek. Záruka za auto, transport, silniční poplatek, desinfekce kol, zdravotní kontrola… Nemáme ještě místní somoni, rádi si berou dolary za vykutálený kurz. Přišlo to na 76 dolarů. Dostali jsme afgánský šátek, čepici, hrneček čaje a místní chléb naan. Já taky jedno objetí od vousatého vojáka. Byl snědý a rozesmátý, takže jsem se musel držet, abych ho do vousů nepolíbil. Tak byl podobný kamarádovi Almastovi.

Od té doby jsme se ještě nedostali pod 3 500 metrů nad mořem. Přespali jsme u města Murgab, zažili příjemné setkání s německým párem v Campervanu (jediném na PH) a dnes dojeli sem.

V těchto výškách Míca kouří jak nezbedný kamna...

Cesta nás vede přes další, víc jak čtyřtisícová sedla a dnešní rekord bylo sedlo 4642 m n. m.

Kolem nás jsou ledovce, šestitisícové hory a navečer jsme poprvé zahlédli Hindúkuš.

Pamír highway umí být i barevná

Micubishi L300 je celá nervózní ze čtyřkilometrových výšek, a tak kouří jak darebný kamna. Zvláště v sedlech. Je ale statečná, a vše zvládá.

My taky.

Ať se stejně daří i Vám.

Najdete na fotce dům? Aneb kde všude žijí lidé...
Tádžikistán, Pamír highway
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama