Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

Mantáci a krize

4. září 2017 v 14:40 | Yak |  Z Cesty přes půl Světa
29.8.2017
Můj vztah k chybám vlastním, ale především k chybám druhých se vyvíjel.

Dlouhá léta v mém životě jsem to měl tak, že kdybyste si ke mně přišli postěžovat, že jste například ztratili peněženku, nebo doklady, či něco jiného důležitého, pravděpodobně bych vám k vašemu trápení ještě přidal. Naplival bych vám do vašeho kalichu hořkosti.

Řekl bych, že jste mantáci, a že si za to sami můžete! Dobře vám tak!

Tento kritický hlas (a já vím, kam chodil do učení) postupně umlkal s dospělostí a se zkušeností, že neštěstí se stávají i jiným, než mantákům. Že mohou, sem tam, posednout i kabrňáky.

Jasně, dnes jako terapeut bych cítil lítost, a dokázal bych klienta vést přes vztek a žal k odpuštění sobě samému.

No ale o cestovatelích co ztratí pas, kreditku nebo něco podobného jsem si to myslel, vlastně pořád dál. Až do 29. 8. 2017.

To jsem v Bijsku kreditku ztratil já sám.

Nebudu psát, jak jsem si nadával. U počítače by mohli být děti.

Ale je to tak, nemám ji. Není to velké neštěstí. Je zablokovaná a peníze převedeny na účet mé ženy, která svoji do té doby skoro nepoužila. Teď je z ní expediční bankéř. Vše platí ona.

No s pomocí prodavače, u kterého jsem si koupil boty, nám banka otevřela bankomat, kde jsem vybíral. Prohledali jsme vše a do teď tomu nemohu věřit, ale je pryč.

Otevřely se ve mně nové možnosti pochopení a soucitu. Ono se to prostě může stát i opatrným. Tak je to.

No, ten den šlo vše od špatného k horšímu.
Krize se ohlašovala již ráno.

Pohádali jsme se, když jsme skončili v bahně na cestě, kterou vybrala Satya, pak ta karta a večer?
Běda, běda.

Padala strašlivá slova, či jsme je tak chápali my, a naše nepochopení se pak dál chápala nás.

Krize.

Noční katarze.

Opatrné našlapování rána.

Pomalé osvobozování dne.

Přechod do nového.

I státu.

Odjeli jsme do Kazachstánu a domluvili se o dalším postupu Expedice tak, abychom byli oba spokojení.
Začali jsme druhou půli pouti. Otevřeli třetí měsíc.
Urazili 20 000 kilometrů.

Dnes jsme se shodli, že oba potřebujeme dovolenou.

Asi na pár dní zastavíme…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luk Ola Jonas Luk Ola Jonas | 4. září 2017 v 19:14 | Reagovat

Ahoj Yakyne. Kdyz jsem docetl clanek vyuzil jsem aplikace mapy od seznamu. Zadal jsem Kazachstán. Zvolil jsem volbu hledej. Po chvili se mi objevila dlouha cervena cara. Vedla z restarace U sosny v Obranech kamsi do Asie. U kilometru bylo napsano 4410 a u casu dojezdu 44:03 hodin. Neni tady pochyb,ze muzete byt u nas cca za 2 dny. No cekam vas tedy cca ve stredu k veceru tady. Moc se na vas tesime. Luk, Ola A Jonas

2 lukas olga jonáš lukas olga jonáš | 4. září 2017 v 19:21 | Reagovat

Ke komentari jeste nutno pridat smajliky!!!

3 Pavel Pavel | 5. září 2017 v 10:03 | Reagovat

Yaku, Satyjko, při takovýmhle obrovským, nádherným, náročným projektu přece takovýhle chvíle musí přijít, nelze jinak :-).
Dejte si dovolenou z dovolené, to mne pobavilo. Držíme palce.
Yaku, jakožto zrozenec ve stejném znamení a jen o několik dnů dříve si dovedu velmi, velmi dobře představit vnitřní trable okolo karty. A pokud to máš stejně jako já vím jediné: rozchodíš to :-) :-) :-).  Tak jak to my býci umíme.....
Good luck kamarádi!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama