Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

Kavkaz

7. října 2017 v 14:56 | Yak |  Z Cesty přes půl Světa
Jsme v Ázerbájdžánu. Konkrétně ve velmi fotogenické vesničce Lahic. Svítí tady sluníčko a i nám, tedy respektive ve mně, se začíná rozjasňovat.

Horská vesnička Lahic, Ázerbájdžán

Bylo to tak, že ještě na druhém břehu Kaspického moře, během týdne čekání na loď, jsem stonal. Ještě v poušti Kyzylkum mne posedly teploty, třesavka a průjem a přes standartní léčbu, jakou si v takových případech ordinuji, nic nepomáhalo. Vlastně jsem byl za čekání na pláži rád. Choulil jsem se pod dekou a čekal, až zaberou antibiotika. V jednu chvíli jsem měl dokonce dojem, že Existence zdržuje loď proto, abych se mohl v klidu uzdravit. V modlitbách jsem Jí tedy nakukal, že jsem skoro v pořádku.

Čekání na trajekt

Pak loď přijela.

Ani na lodi to nebylo lepší, teploty atd. pokračovaly.


Loď naopak byla mnohem lepší než jsme čekali. Pěkné kajuty, dobré jídlo a atmosféra jak na táboře. Jelo nás tak třicet z toho půlka cestovatelů a půlka kamióňáků.

Asijští profesionální řidiči jsou opravdoví kabrňáci. Brázdí nejen dálnice Evropy, ale jezdí do celé střední Asie. Do Afganistánu, Iráku, Pákistánu a na mnohá další exotická místa. Domlouvají se ze zkorumpovanými policajty, řídí celé dny a noci, riskují životy v pouštích, a to na vozech, které bezpečná Evropa již odepsala jako ojeté.

Tito komunikativní světoběžníci dělali vtípky a na palubě zněly mnohé jazyky. Často docházelo k dlouhému překladu například z kyrgyzštiny přes turečtinu a ruštinu do angličtiny, jen proto, že někdo chtěl někoho ocenit, že je: "mazaný starý lišák" a podobně.

Jeden z nich, zavalitý jedenasedmdesátník se již konce plavby nedočkal. Podlehl infarktu v kabině a vyloďování se tím podstatně protáhlo. Nevíme dne a hodiny. Tak je to.

Do Baku jsme tedy přijeli se soumrakem. Obrovské město. V čtyřproudých silnicích se místní řidiči řadili do šesti až osmi řad. Měl jsem trochu teplotu, trochu zimnici a hodně křeče v břiše. Původně jsem myslel, že tam vyhledám lékařskou péči, ale město bylo na nás oba příliš.

Když ze země někde teče ropa, dříve nebo později se místní investoři zapojí s architekty do celosvětové klučičí hry: schválně kdo má větší … mrakodrap, rezidenci, bouráka!

Ani Baku to neminulo. Obrovské vily, skleněné domy, auťáky.

Ještě toho večera jsme odjeli, přespali daleko za městem a doufali, že nějaké peníze z ropy zbyly i na venkov.

Zbyly. Další den jsme našli v malém městě Izmail novou nemocnici.

Lékař byl tak šedesátiletý seladon s vlasy obarvenými na černo a mluvil alespoň rusky.

Nevěděl jsem, jak se řekne rusky průjem, ale větší množství vzduchu přetlačené přes vibrující rty tento nedostatek nahradilo, a tak nějak nás i sblížilo.

"Vy z kudá pryjéchali?", chtěl vědět lékař.

Když jsem prozradil naši národnost, úplně vypadl role.
"Ja znáju Čechyji, ja byl v Prage, v Brně… " Vytáhl mobilní telefon a já si přes teplotu a zimnici musel prohlížet obrázky z Čech, kde byl doktor před lety na dovolené. Ve vyprávění se mu zalíbilo.
"Ja tóže byl Madridě, Barcelóně… " další dlouhé série fotek.
"Ja panimáju, vy tóže putěšéstevnik" shrnul jsem jeho vyprávění v zoufalé touze dostat se k jeho odborným znalostem.

Tím jsem ho vrátil do ordinace a on si mne konečně vyslechl a začal jednat. Poslal mě na sono (150 Kč), pak napsal recept (10$), v lékárně jsem za antibiotika a probiotika nechal 340 Kč a odplížil jsem se z vozem do blízkého lesíka.

Po dlouhé době vidíme zelenou trávu a stromy

Již po první tabletě a šlofíku se mi ulevilo. Teď jsem na jeho lécích druhý den a cítím se mnohem lépe.

Odjeli jsme proto sem do malebné vesničky a dovolil jsem si i nějakou tu procházku po ní. Ale slibuji, budu se šetřit.


Doufáme, že vy jste všichni v pořádku.

Yakeen a Satya
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libuška Libuška | 8. října 2017 v 17:36 | Reagovat

Ahoj, nakukuju, protože vás už vyhlížím a docela se mi stýská :o) Doufám, že antibiotika zabrala!! Obdivuju, že dokážeš psát nemocný a ještě tak úsměvně. Dost mě to vtáhlo. Když jsem četla, jak doktor popisoval své putování, místo aby léčil, nejradši bych po něm skočila a utloukla ho myší. Naštěstí jsem v jiném prostoru a čase :o) Přežil. A ty také. Hurá! :o)Tak ať je brzy líp. A pojeďtě už domů!! :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama