Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

Nic nezačíná a nic nekončí. Pořád to jede!

27. října 2017 v 7:55 | Yak |  Z Cesty přes půl Světa
26. 10. 2017
Jsme v Rumunsku.

Zrovna jsme sjeli z Transfagaražské silnice. Pod číslem DN7C se skrývá zase jedna klikatice se sedlem ve 2042 metrech nad mořem. Roztomilá, asfaltová silnice, která v závěrečných výškových kudrlinkách ukazuje, že i tyhle hory jsou místy vysoké a již teď sněhové.


V uplynulých dnech jsme nejprve navštívili Istanbul. Přijeli jsme ráno, zaparkovali pár kroků od Modré mešity, na celý den se ztratili ve Starém bazaru a návštěvu zakončili právě posezením v Modré mešitě.


Ze všech sakrálních staveb jsou mi mešity nejmilejší. Být okouzlen touhle je velmi snadné. Interiér je ozdobený modrými dlaždičkami, arabským písmem jako ornamenty na stěnách a stropu, a na zemi? Měkký rudý koberec, na kterém se, se smíchem, válejí malí návštěvníci.


Vedlejší Aya Sofya, jako pravzor všech tureckých mešit smíchává, alespoň architektonicky, všechny na Starém Zákoně postavené náboženství dohromady. Je to úlevné.

Starý Bazar je veliké bludiště malých krámků se vším možným. Hory zlata, koberců, oblečení a smlouvání, čajoven a sladkostí.


Z Istanbulu jsme jeli do Bulharska. Vybrali jsme si na pobřeží k navštívení starobylý Neséber a nezklamali se. Po sezóně, s pár lidmi, byl příjemný. Na malém poloostrově bylo mnoho starých kostelíčků a domků s úzkými uličkami.


Odjeli jsme si ještě prohlédnout pevnost Veliko Tárnovo, ale pršelo tak, že jsme jen poobědvali ve starém městě a jeli dál.

Dalším cílem byla již na začátku zmíněná silnice číslo DN7C.

A když jsme tyhle horskou cestu přejeli, nastavili jsme na navigaci "Domů" a Garmin po chvilce počítání ukázal 1280 km. A to až k nám před dům.
Ale nejdřív si jedeme do Brna pro našeho Káju. Tak to je už jen cca 1000 km. V tom světě, který se nám za poslední 4 měsíce tak nějak srazil a scvrknul, je to opravdu malý kousíček.

Ale žádné smutné epilogy!

Jednou jsem byl na divadelním workshopu s Jardou Duškem. Byli jsme již všichni v divadle Na Dobešce a Jarda si v rohu povídal se skupinkou účastníků.
Bylo pět minut po deváté, když zahulákal: "Jestli někdo čeká, až to začne, tak zbytečně. To už dávno jede."

Takže pozor, nic nekončí, nic nezačíná, pořád to jede. Jen teď budeme prožívat dobrodružství na té části planety, které lidé dali jméno Česká republika.

Tak například Satyjka za pár dní znovu povede její fantastické kurzy keramiky, já mám již objednané klienty a třeba 24. listopadu bude slavnostně křtěna povídková kniha Doba obalová.


Proč vás seznamuji s touto zásadní novinkou knižního trhu?

Mám v ní asi 14 povídek, Satya jednu a některou z nich na křtu budu veřejně předčítat.

A to právě v divadle Na Dobešce. No není ten svět malý?

Všechny Vás zveme.

Ještě vám pošleme závěrečnou zprávu. Kolik jsme najeli kilometrů, kolik jsme projeli nafty, a tak.. pokud by vás zajímali nějaké statistické nebo i jiné detaily, napište.

Děkujeme za Vaše čtení, za vaše komentáře a laiky. Děkujeme, že jste četli, a my měli komu psát. Děkujeme, že jste v Čechách a my se máme kam za vámi vracet. Děkujeme, že jste.

Satya a Yakeen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 27. října 2017 v 12:25 | Reagovat

To je zvláštní, vlastně je mi trochu smutno, že už to končí. Tedy, co to povídám, že to jede, ale že končí to čekání na další zprávy, to kochání se zážitky a fotkami a třeba i vzpomínání na své pocity na některých též navštívených místech. Třeba z tohohle článku mne velmi zasáhla Modrá mešita... Málokde, kromě hor, jsem se cítil tak pozitivně.
A vlastně to vůbec nechápu, ten smutek, vždyť vás tady budeme mít zpátky a budeme si moct užívat společné přítomnosti a vyprávění zážitků. A taky, taky snad konečně zase podrbat Káju za ušima a podstrčit mu dobrůtku :-))
Tak pojeďte, pojeďte kamarádi.

2 Eliss Eliss | Web | 28. října 2017 v 18:28 | Reagovat

Na tom bazaru by se mi moc líbilo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama