Vyprávění o cestách po světě vnějším i vnitřním.   

4. Pýcha předchází Írán

10. září 2018 v 17:34 | Yakeen |  Z Cesty přes půl Světa
Vždycky se trochu s despektem dívám na namachrované džípáky. V komunitě offrouďáků se jim říká nazvedané.


Je to proto, že často v těch nejdokonalejších strojích, určených pro rozlehlé stepi a pouště, vozí načančané maminky děti po Praze do školky a sebe po kafíčkách. A já mám dojem, že slyším zoufalé kvílení strojů, trpících omezeními silnic, předpisů a nedostatkem dobrodružství.


Naše Míca je skromný, ale výkonný terénní automobil. Jen odborník pozná podvozek Pajera, ale její duše zpívá radostí tažných ptáků, a její zredukovaná rychlostní skříň skrývá dunivé vrčení buldozeru.


Kdyby se čtyřkolky sešly u ohně na pokec, musela by naše Míca mlčet, aby neztrapnila kamarády.



Proto jsem v lázních v Jermuku v Arménii, odmítl nabídku jednoho z mnoha řidičů nabušených teréňáků, na výlet k horkým pramenům. Jen jsem se usmál, a na procházce po kolonádě dokonce uvažoval, že než vyrazím, že se s nimi o těch 15 000 dramů vsadím.


No ještěže jsem to neudělal.


Oni mi říkali, že cesta je příkrá, oni mě varovali, že jsou tam obrovské balvany.

A najednou jsem byl uprostřed toho všeho. Míca ve velmi ostrém sklonu balancovala na třech kamenech, a já se modlil, aby nesklouzla některou ze zranitelných částí na některý další balvan.


Proti mně se vynořil jeden z megateréňáků. Museli jsme se minout, a já pak za řidičova ukazování a povzbuzování Mícu mezi balvany otočil a vrátil se.


Je to tak. Náš vůz má prostě své limity. Obrovské pneumatiky se špunty mají někdy své opodstatnění a riskovat nehodu 7000 km od domova byl furiantský nesmysl.


Omluvil jsem se Míce, přijal ocenění za pokoru od mé ženy a auto nechal nad srázem.



K horkým pramenům jsme došli pěšky.


Muži, chcete vědět, jak jsem to dokázal? Jak jsem dokázal před cizím řidičem přiznat porážku?


Prostě jsem si řekl: Jasně, že by to Míca zvládla, ale máme před sebou ještě 13000 km a spoustu jiných dobrodružství, tak tohle mohu oželet.



Jestli to byl projev pokory nevím, ale v Arménii to bylo poslední dobrodružství, a pak jsme jeli do Íránu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama